křeček Džungarský

Křeček Džungarský je šedivý s pruhem na zádech někteří na půl roku zbělají např. jako ten můj ale doufám že bude opět šediví jako byl.Je větší než křeček Roborovský ale menší než křeček Syrský a než křeček Zlatý.

je malý hlodavec pocházející původně ze stepí jižní a střední Sibiře. Je zajímavý neobvyklým chováním samce, který asistuje samičce při porodu a pomáhá jí se starat o mláďata.

Popis

Křečík džungarský(Jungy) má zavalité tělo většinou zbarvené šedě s tmavým pruhem na zádech, spodek těla je světle šedý až bílý. Zabarvení srsti je různé v závislosti na ročním období. V letním období je zabarvení srsti převážně tmavší. Naopak v zimním období je světlejší, až bílé, s hůře rozeznatelným pruhem na zádech. Čím drsnější prostředí, tím je změna během ročního období výraznější. Tělo má dlouhé 65-102 mm a váží 30-55 g.[2] Ocásek má maličký, od 2 do 4 mm.[2]

Zvláštní zbarvení

Kromě základního zbarvení, které se nazývá aguti, byly vyšlechtěny další dvě varianty:[3]

  • Safír má srst s jemným, kouřově modrošedým nádechem. Toto zbarvení se někdy nesprávně nazývá modrá aguti.
  • Pearl vypadá stejně jako zimní srst a navíc může být ve variantě aguti (bílá s černými stíny) nebo modrá aguti (bílá s modrými stíny).
  • (Poznámka:V zimě se křečíkům džungarským mění srst do bíla.)

  • Areál rozšíření

    Křečíci žijí na různých místech Asie od Kazachstánu přes Mongolsko až do Mandžuska. Vyskytují se od nížin do hor (až 3000 m n. m.).[2]

    Životní prostředí

    Křečíci jsou noční zvířata, z toho vyplývá, že nejvíce aktivní jsou v noci.(Mají hmatové fousky které používá k orientaci ve tmě.) Jejich domovským prostředím je step. Ve volné přírodě začíná být křečík aktivnější s příchodem soumraku. Ke spánku se ukládá ještě před rozbřeskem.

    bílá varianta pearl

    Chov

    Křečík patří u nás k oblíbeným domácím mazlíčkům. Je to nenáročné a tiché zvíře (toto platí většinou, chováte-li křečíka jednotlivě). Ve skupinkách mohou být křečíci hluční, hlavně jedinci stejného pohlaví mezi sebou vyvolávají rvačky. V případě, že chcete chovat křečíky ve skupině, doporučují se jedinci ze stejného vrhu. Samička je březí 18-21 dní a rodí od 2 do 10 mláďat.[2] Může mít až 20 vrhů za rok.[1] Pohlavní dospělosti v zajetí křečík dosahuje kolem třetího měsíce.[2] Pokud je křečík zvyklý sám (např. půl roku) a chcete mu dát partnera bude pár dní, i týdnů trvat než si na sebe zvyknou (ze začátku se budou prát o domeček/ky a potom o další věci jako je potrava atd.). Málokdy se dožívají 2 let, ale vzácně se mohou dožít 3-4 let.[4]

    Potrava

    Asi nejjednodušší je kupovat už připravené směsi pro hlodavce (nemusí to být směsi speciálně pro křečíky), které doplníme čerstvou zeleninou nebo ovocem. Ovoce dávat jen přiměřeně vzhledem k podílu cukru. Není vhodné krmit křečíka větším množství slunečnicových semen anebo ořechů, protože tato semena obsahují větší množství tuku. Zoubky si dobře obrušují a zároveň si pochutnají na tvrdém chlebu nebo knackebrotu. Můžeme jim natrhat pampeliškové listy, rádi si pochutnají i na šešulkách kokošky pastuší tobolky. Pravou lahůdkou je pro ně drobný hmyz, zejména mouční červi, cvrčci a sarančata, která je možné v létě nachytat snad na každé louce.

    Obydlí

    Pro křečíka je vhodné terárium nebo klícka o půdorysu minimálně 50x30 cm. Lepší jsou uzavřené klícky nebo vyšší terária, protože křečík dokáže z nižšího neuzavřeného (např. pletivem) příbytku utéct.

    Nevhodná je naopak např. jakákoliv krabice. Za prvé se špatně udržuje a za druhé se křečík dokáže jednoduše prokousat ven. Dno akvária či klícky by mělo být pokryté hoblinami (dostatečně velkými aby je nevdechoval). Je dobré dát mu trochu sena a papírové ubrousky, kterými si pak sám vystele domeček. Úkryt (domeček) ve kterém bude spát lze vyrobit ze skořápky z kokosového ořechu. Velmi rádi se také křečíci "koupou" v misce naplněné pískem pro činčily. To také zvyšuje kvalitu srsti.

    Nesmí chybět miska s jídlem, napáječka, kousek dřeva na hryzání (nejlépe z ovocného stromu) a nějaké prolézačky na hraní (rulička od toaletního papíru, krabička s otvory ap.).

    Je třeba si dát pozor na nebezpečí, která křečíkovi v domácím prostředí hrozí. Zejména pády z výšek (rádi lezou na všechno v dosahu), elektrické kabely, jedovaté rostliny a lahve s chemickými přípravky.

    Obsah klece

  • Klec pro křečíka džungarského by měla obsahovat domeček, napáječku, misku, kolo na běhání a minimálně jedno patro navíc.
  • Domeček - aby se křečík měl kam schovat a kde spát v příjemném prostředí, může mu sloužit i jako spižírna. Otvor by měl být jen jeden kulatý a průměr by měl být velký asi 3,5 cm.
  • Napáječka - aby se křečík mohl napít. Kdyby měl misku s vodou snadno se v ní utopí, tímto způsobem si navíc procvičí zoubky.
  • Misku - aby křečík jídlo neměl rozházené.
  • Kolo na běhání - aby se křečík mohl proběhnout.
  • Patro navíc, aby křečík měl klec prostornější.
  • Křečík džungarský